Výzkum kosmu

Z historie kosmonautiky – cesta od V2 po současnost …
Milan Halousek, Česká kosmická kancelář

Kosmické éra lidstva začala 4. října 1957, kdy byla z kosmodromu Bajkonur vypuštěna první umělá družice Země SPUTNIK-1.
Podíváme-li se ale hluboko do historie, tak prvopočátky kosmonautiky můžeme vystopovat již ve 4. století před našim letopočtem, kdy ve starověkém Řecku sestrojil  pythágorejský myslitel, matematik, mechanik, politik a velmi úspěšný vojevůdce ARCHYTÁS první jednoduchý parní reaktivní motor. 

Přibližně v 9. století je v Číně poprvé použit střelný prach, ingredience používaná potom dlouhá století i při vypuštění jednoduchých raketových strojů. A první dokumentované historické použití raket Číňany v boji se datuje rokem 1232 během čínsko-mongolské války, konkrétně v průběhu velké bitvy u Pekingu.

V období let 1609-1618 definuje Johannes KEPLER (1571-1630), německý matematik a astronom,
TŘI ZÁKONY KOSMICKÉ MECHANIKY, kterými se při kosmických výpočtech řídíme až do dnešních dnů! Za zakladatele moderní kosmonautiky je plným právem považován ruský vědec Konstantin Eduardovič CIOLKOVSKIJ (1857-1935), který mimo jiných prací nastínil ve svém díle „Výzkum světových prostorů reaktivními přístroji“ použití kapalinových raket k letům do vesmíru.

Jeho následovníky byly německý fyzik a matematik Hermann OBERTH (1894-1989), autor vědecké studie „Raketou do vesmíru“, a americký fyzik Robert GODDARD (1882 – 1945), který 16. března 1926 vypustil historicky první raketu poháněnou kapalným palivem (váha 4,5 kg, dolet 57 metrů, maximální výška letu 17 metrů).

V českých zemích první pokusné starty raket uskutečnil konstruktér a vynálezce Ludvík OČENÁŠEK (1872-1949), který 2. března 1930 vypustil jako první na našem území 8 malých raket do výšky až dvou kilometrů (Praha, Bílá hora).

Skutečnými průkopníky raketového inženýrství se stávají ve 30. letech ale až dva muži z rozdílných míst Evropy – německý raketový konstruktér Wernher von BRAUN (1912 – 1977) a tvůrce sovětské kosmické techniky Sergej KOROLJOV (1907 – 1966). Jména obou dvou se poprvé v souvislosti s raketami objevují shodně v roce 1932, jejich cesty však byly značně rozdílné.

Němec Wernher von BRAUN pracoval se svým týmem ze začátku na vojenské střelnici v Kummersdorfu nedaleko Berlína. Později je von Braun významně podepsán pod vznikem nového vojenského výzkumného raketového střediska v PEENEMŰNDE na pobřeží Baltského moře v roce 1937. Odkud v roce 1942 poprvé vzlétla vojenská raketa středního doletu V-2, která byla v období 2. světové války použita jako důležitý zbraňový systém především proti spojeneckým městům. První bojové nasazení raket V-2 se uskutečnilo v roce 1944 a do konce války vyrobilo hitlerovské Německo více než 6.000 kusů těchto bojových raket. Z tohoto počtu bylo celkem 3.172 raket odpáleno na válečné cíle – na Londýn zamířilo 1.358 raket, na belgické Antverpy s důležitým přístavem 1.610 raket V-2.

Na konci 2. světové války se nechává von Braun se svým týmem spolupracovníků a dalších odborníků zadržet americkou armádou a krátce po skončení války je převezen do Spojených států (Operace Paperclip). Zde pokračuje v raketových výzkumech, přerušených zničením střediska v Peeneműnde koncem války. Spolu s ním se do USA dostává i veliké množství komponent raket V-2, včetně řady kompletně sestavených a k letu připravených strojů.

V Sovětském svazu má v té době Sergej KOROLJOV taktéž k dispozici řadu zajatých německých raketových odborníků a mnoho dílů i kompletních raket V-2 a jejich výrobních linek. Během poválečných stalinských čistek se dostává Sergej KOROLJOV pro své názory a postoje na krátký čas až do gulagu. Po návratu na základě studia ukořistěných německých podkladů začíná tvořit sovětskou raketovou legendu – balistickou mezikontinentální střelu R-7 Semjorka. Stejně jako u von Brauna spočívala i Koroljovova největší přednost v organizačních schopnostech a ve vizionářském vidění budoucnosti kosmonautiky. Především díky jeho schopnostem se sovětský raketový program začal na počátku 50. let prudce rozvíjet.

 

Přiblížit lidskou techniku kosmickým rychlostem se poprvé podařilo vědcům a technikům v roce 1947, když 14. října překonává americký pilot Charles YEAGER v experimentálním letounu Bell X-1 poprvé rychlost zvuku (dosažená rychlost 1,07 Mach ve výšce 13.700 metrů)

v roce 1947 experimentovali vědci ve Spojených státech s vypouštěním živých tvorů na hranici vesmíru – šlo o malinké ovocné mušky v hlavicích ukořistěných německých raket V-2.

Pokusné opičky druhu Makak, Kapucín nebo Kotul vypouštěly na výškových raketách v USA již od poloviny roku 1948. První start se uskutečnil 11. června 1948, makak pojmenovaný ALBERT I. však zahynul. Následovalo několik dalších neúspěšných startů, teprve let makaka YORICKA byl 20. září 1951 úspěšný.

Psi CYGAN a DEŽIK byli jen jedni z desítek (a možná stovek psů) používaných jako pasažéři při startech raket. Oni dva jsou ale slavní tím, že svůj let do výšky přibližně 100 km dne 15. srpna 1951 šťastně přežili.

V roce 1956 začíná tým Sergeje Koroljova připravovat první jednomístnou kosmickou loď a v prvním pololetí roku následujícího vypouštějí obě velmoci (SSSR i USA) své první mezikontinentální balistické rakety.

Skutečná kosmická éra lidstva začíná 4. října 1957 vypuštěním první sovětské umělé družice Země SPUTNIK-1 – koule o průměru 58 cm se dvěma páry antén.  Funkční byl Sputnik-1 do 25. října 1957, kdy po vyčerpání energie palubní baterie ukončil své vysílání, v hustých vrstvách atmosféry Země zanikl za další dva měsíce – 4. ledna 1958.

První živý tvor se do vesmíru podíval hned o měsíc později – v kontejneru Sputniku-2 letí do vesmíru fenka LAJKA (SSSR, 3. listopadu 1957). Po pěti hodinách letu však Lajka v kabině umírá na stres a přehřátí organizmu.

Americkou odpovědí na start prvních sovětských Sputniků měl být start první americké družice VANGUARD-1 dne 6. prosince 1957 – pokus však skončil po pouhých 2 vteřinách havárií nosné rakety. Prvního úspěšného startu se tak Spojené státy dočkaly až 31. ledna 1958 – za startem první americká družice EXPLORER-1 stál tým Wernhera von Brauna.

Opičák ABLE a opička Miss BAKER se stali prvními primáty, kteří přežili dne 28. května 1959 svůj suborbitální let. Able však zemřel o 4 dny později na komplikace po operaci, Miss Baker žila ještě dalších 25 roků v zoologické zahradě jako velká místní celebrita.

První úspěšný návrat živých tvorů z oběžné dráhy kolem Země absolvovali dne 19. srpna 1960 v rámci sovětského kosmického programu fenky STRELKA a BĚLKA (a také dalších 40 myší a 2 krysy).

Šimpanz HAM se v kabině kosmické lodě Mercury-Restone MR-2 vydal na svou krátkou slavnou cestu 31. ledna 1961. Během svého 16 minut a 39 sekund dlouhého suborbitálního letu se dostal až do výšky 252,6 km nad zemským povrchem a úspěšně se vrátil zpět na Zem.

A potom se již do vesmíru podíval i člověk – prvním kosmonautem světa se 12. dubna 1961 stal sovětský pilot Jurij GAGARIN. V kabině VOSTOK-1 obletěl jedenkrát Zemi a svým 108 minut dlouhým letem otevřel vesmír svým následovníkům.

Jako odpověď na triumf sovětské kosmonautiky vyhlašuje americký president John F. KENNEDY nový program dobytí Měsíceprogram APOLLO. Ve svém emotivním projevu 24. května 1961 sděluje: „…Věřím, že tento národ si může vytýčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi do konce tohoto desetiletí.“

Po Juriji Gagarinovi se do vesmíru podívalo do dnešních dnů ještě dalších 530 mužů a žen z celkem 37 států světa.

Prvním Američanem se stal John GLENN (20. února 1962), první ženou Valentina TĚREŠKOVOVÁ (SSSR, 16. června 1963). Prvním člověkem, který se pohyboval ve volném kosmu, byl Alexej LEONOV (SSSR, 18. března 1965), prvním kosmonautem který zahynul během své vesmírné mise byl Vladimír KOMAROV (SSSR, 20. dubna 1967). Prvním pozemšťanem, který vstoupil na povrch Měsíce, se stal Neil ARMSTRONG (USA, 21. července 1969). A prvním Čechoslovákem ve vesmíru byl Vladimír REMEK (2. března 1978).

Čtyři snímky povrchu Měsíce při prvním úspěšném přistání odvysílala sonda LUNA 9 (SSSR) dne 6. února 1966. Venuši navštívil poprvé lidmi vyrobený stroj – družice VENERA-3 (SSSR) – krátce nato, 1. března 1966 – jelikož ale šlo o tvrdý dopad, při němž byla sonda zničena, získalo lidstvo první informace z povrchu planety Venuše až v srpnu 1970, kdy úspěšně přistála VENERA-7. Na planetě Mars poprvé přistála sonda VIKING-1 (USA) dne 20. června 1976.

Nová éra kosmonautiky začala 20. listopadu 1998 – vypuštěním ruského modulu ZARJA byla zahájena výstavba Mezinárodní kosmické stanice ISS.

 

Dále už to není historie, ale současnost. Současnost a budoucnost…